Před vytvořením taoismu jako systemizované tradice žil šamanský lid Wu. V historii, jež se táhne zpět do starověku, jsou přesné detaily o jejich praktikách zřídkavé. Mytologické příběhy a starodávné spisy vyprávějí příběhy o skupině, která sloužila jako léčitelé, mystici a duchovní průvodci malé nomádské komunitě, jež tvořila tehdejší čínskou společnost. Tito původní praktici energetických umění jsou uznáváni jako předkové praxí jako je čínská medicína, astrologie a dokonce i kalistenické cviky, které později vytvořily Qi Gong a vnitřní bojová umění.
Vývoj Qi Gongu tedy procházel různými obdobími změn a úprav, jak se měnily názory a pochopení lidí, kteří ho praktikovali. Jedním takovým posunem, který se odehrál, byla změna daoyin v qigongová cvičení. Pojem Daoyin se obecně považuje za daleko starší než termín Qi Gong a mnoho teoretiků věří že tyto dva pojmy jsou zaměnitelné, to ale není mé přesvědčení.
Abychom porozuměli rozdílu mezi Daoyin a Qi Gong, bylo by moudré podívat se na podstatu rozdílu mezi šamanským lidem Wu a alchymickými taoisty, jež se objevili mnohem později. Lidé Wu uctívali zemi. Historické důkazy ukazují, že podobně jako většina kultur na zemi, Wu uctívali ducha země, elementy, počasí, zvířata a energii života, která prostupuje vše živé. Jejich studium bylo pokusem o pochopení postavení, které lidstvo zaujímá ve velkém běhu života. Starodávné prakticky jako chození po kruhu, star stepping a další rituální tance mají svůj původ v postupech těchto starověkých lidí. Možná, že měli hluboké pochopení vnitřního fungování vědomí, ale většina jejich praxí byla ‚venku‘ v přírodě.
Na nemoc se nahlíželo jako na výsledek nechtěných entit vstupujících do těla; neštěstí bylo způsobeno nevolí duchů, kteří vládli zemi a léky na tyto nemoci zahrnovali udobření těchto duchů. I když je pravda, že mnoho z těchto přesvědčení jsou v taoismu stále silné, došlo v určitém bodě k velkému posunu k praktikám zaměřeným ‚dovnitř‘. Hlavní změna přišla s rozvojem alchymické teorie, která původně začala opět navenek, požíváním různých substancí, což se ale postupně změnilo v hledání nesmrtelného elixíru založeného na vnitřních, energetických substancích. Přestože zde stále bylo základní porozumění lidstva jako nedílné součásti širšího prostředí, následovalo více zkoumání podstaty lidského mikrokosmu.
Ve cvičení Daoyin se používají klíčová slova jako: protahování, vypuzování, vedení a směrování. Poslední dva pojmy, ‚vedení a směřování‘ jsou přímým překladem čínského termínu Daoyin.
Cílem těchto protahovacích cvičení bylo pročistit stagnující energii z těla, na což se klasicky nahlíželo jako na výsledek zlých duchů a negativních vlivů okolního prostředí napadajících nás zvenčí. Důraz cvičení Daoyin byl tedy na vnějším světě. Nemoc se vyvíjela primárně z vnějších příčin a pak, skrze otvírání těla a vedení negativní Qi ven, byla nemoc vytlačena z těla zpět do vnějšího prostředí.
Qi Gongová cvičení se oproti tomu vyvynula později, kdy se pochopení změnilo. Přestože se stále věřilo, že negativní vlivy mohou přijít z našeho prostředí, bylo zde už více zkoumání naší povahy a toho, jak nás ovlivňuje. Alchymická učení společně s filozofií realizovaných lidských bytostí jako Lao Tzu ukazovali, že nemoc může přijít také zevnitř působením naší vlastní mysli. Stagnace se považovala za klíčového nepřítele, spolu s konceptem nedostatečné nebo nadbytečné kvality energie a důraz byl více na vnitřních praktikách. I když qigong stále pracuje s pročišťováním toxinů z energetického systému, v první řadě se zaměřuje na výživení a regulaci naší stávající energie. Pohyby jsou jemnější, mysl se udržuje uvnitř (většinou) a cílem je jen zřídka tlačit ven do okolního prostředí.
Přes tyto rozdíly mají Daoyin a Qi Gong mnoho společných prvků díky tomu, že se qigong vyvinul z tréninku daoyin. Zmatek nastává v moderní době, kdy různí učitelé používají různou terminologii k popisu toho, co dělají. V podstatě na tom tolik nezáleží. Terminologie je pouze způsob pojmenování nečeho, je to praxe samotná, jež je důležitá. Přesto může být užitečné rozumět tomu, jakou kvalitu konkrétní styl cvičení má mít.
Překlad z knihy The Four Dragons od Dama Mitchella¨
přeložila Martina Kroupová